TĚŽBA URANU NA JAVORNICKU

Vývoj uranového hornictví na území ČR po roce 1945

Po roce 1945 se uran stal strategickou vojenskou surovinou a později i strategickým energetickým zbožím. Již velmi brzo po skončení 2. sv. války, dne 23.11.1945, byla uzavřena mezivládní dohoda mezi ČSR a Sovětským svazem o průzkumu, dobývání a zpracování uranových rud. Na základě této dohody byla veškerá uranová ruda ze všech stávajících, i v budoucnu objevených a těžených ložisek vyvážena výhradně do Sovětského svazu. V době německé okupace byla na území bývalé ČSR Němci těžena uranová ruda pouze ve třech dolech v Jáchymově – Svornost, Werner(později důl Rovnost) a Štola saských šlechticů (později důl Bratrství). V roce 1946 byl zřízen národní podnik Jáchymovské doly v Jáchymově (JD) se sovětskou účastí, který zajišťoval veškerou těžbu a průzkum. Systematické a intenzívní vyhledávací a průzkumé práce na uran byly nejprve soustřeďovány v roce 1946 do oblasti jáchymovského revíru formou revizí starých polymetalických dolů a hald. V roce 1947 byly rozšířeny do Příbrami a západních Čech a v první polovině padesátých let pokrýval průzkum i další oblasti Čech a severní Moravy. Později se průzkumná činnost rozšířila na úplně celé území České Republiky. Od roku 1946 se započalo s intenzívní těžbou nových ložisek uranu pod dohledem sovětských odborníků a do roku 1955 vzrostl objem těžby 10x a do roku 1960 dokonce 24x. Nejvyššího objemu vydobytého uranu bylo dosaženo právě v roce 1960 v celkovém objemu 3000 tun uranu ročně.

produkce uranu v ČR 1946 - 2000

Uranová ložiska a výskyty na území ČR

Od počátku šedesátých let se těžba stabilizovala zhruba na hodnotě 2700 tun uranu ročně. Celková produkce uranu ve formě tříděné rudy a později chemického koncentrátu za období 1945 až 2000 činila 107 080 tun. Během tohoto období bylo na území České republiky nalezeno a prozkoumáno 164 ložisek a výskytů uranu, z nichž 66 bylo těženo. Bylo vyhloubeno 550 šachet, vyraženo 324 štol v celkové délce přesahující 1000 km, otevřeno 16 lomů, vzniklo 46 mil. m3 odvalů hlušiny, 584 ha odkališť.

Ložisko a uranový důl Zálesí u Javorníka (dříve Valdek)

Ložisko Zálesí se nachází v severní části Rychlebských hor asi 6 km JZ od města Javorník a bylo objeveno dne 24.6.1957 emanačním průzkumem (měření výskytu radonu v půdním vzduchu mělkou sondou). Uranové zrudnění bylo zjištěno na lokalitách Zálesí a Bílá Voda-Jelen. Průzkum byl prováděn IV. skupinou kutacích prací Nové Město na Moravě, tzv. „kutačky“ národního podniku Jáchymovské doly. Vyhledávací a průzkumné práce probíhaly v letech 1957 až 1964, dobývací práce pak v letech 1959 až 1968. Ložisko bylo dobýváno hlubinným hornickým způsobem s využitím výstupkové metody dobývání, výběrové metody a metody příčné otevřené komory.

Geologie ložiska Zálesí
Ložisko Zálesí je nejvýznamnější akumulace uranového zrudnění v jednotce orlicko-kladského krystalinika. Ložisková oblast je tvořena pestrým komplexem metamorfovaných hornin travensko-landeckého pásma stroňské skupiny v nadloží ortorul sněžnické skupiny. V okolí ložiska se vyskytují ruly, svory a svorové ruly, krystalické vápence. amfibolity, amfibolické břidlice, amfibolické brekcie a lamprofyry. Uranové zrudnění se vyskytuje především v amfibolitech a amfibolických brekciích. Ložisko je silně tektonicky postiženo a zrudnění se soustřeďovalo v řadě subparalelních pravých žil a žilek s generálním směrem SSZ-JJV, s úklonem k VSV a úhlem sklonu 60-90 stupňů. Mocnost žil kolísala od několika mm do metrových rozměrů. Dobýváno bylo 23 rudních žil s řadou odžilků (nejvýznamnější žíla Pavel a žíly č. 4, 7, 11 a 13) a dvě rudní tělesa T-II a Gábor. Délky rudních žil se pohybovaly od 30 do 300 m a mocnost žil byla 1 až 40cm. Uranovou mineralizaci tvoří smolinec, uranové černě a v oxidační zóně převládají uranové slídy. Na ložisku je ve větší míře vyvinuta i měděná (převážně chalkopyritová) mineralizace, která byla vyhodnocena jako nebilanční.

Javornicko - Rychleby

geologická mapa ložiska Zálesí

geologický řez ložiskem Zálesí s vyznačením těžebních pater a slepé jámy

Otevření ložiska a těžba
První horníci Jáchymovských dolů přišli do Zálesí na podzim roku 1957. Během zimy naváželi materiál a připravovali na povrchu zázemí pro brzké otevření ložiska hornickým způsobem. Opuštěné chalupy a stodoly po Němcích v blízkosti ložiska byly využity jako provizorní sklady, dílny, šatny a kanceláře. V prvních měsících roku 1958 začali horníci razit na západním úbočí Ovčího vrchu v nadmořské výšce 597 m n.m. štolu č.I jako hlavní překop prvního průzkumného patra. Štolou byla odtěžována hlušina z chodeb a dobývek nad úrovní 1.patra. V zápětí rozfárali úroveň druhého patra níže ve svahu položenou štolou č.II v nadmořské výšce 565 m. Štolou byla odtěžována hlušina a ruda z prostoru nad 2. patrem. Jako poslední začali razit ze severu nejníže položenou štolu č.III v nadmořské výšce 524 m. Štola otvírala 3. štolové patro. Touto nejníže položenou štolou byla odtěžována největší část dolu, tedy prostor nad i pod úrovní třetí štoly. Do roku 1959 bylo ložisko otevřeno zmíněnými třemi horizonty s řadou průzkumných rozrážek, kterými byly prozkoumány a zdokumentovány všechny hlavní rudní žíly a tělesa. Tím se mohlo ložisko Zálesí předat v roce 1959 k systematické těžbě. Těžba se zpočátku soustředila na kvalitní žíly blíže k povrchu nad druhým patrem. V roce 1962 se začala hloubit „slepá jáma“ hluboká 106m, kterou bylo rozfáráno ložisko v dalších dvou nižších horizontech (4. a 5. patro). Tím se otevřela k těžbě dvě velká rudní tělesa s méně kvalitní rudou. Ve výsledku tedy bylo ložisko otevřeno třemi štolami a rozfáráno pěti hlavními horizonty. Celková délka vyražených horizontálních děl na ložisku Zálesí v období průzkumu a těžby dosáhla přibližně 25 km a bylo vydobyto zhruba 300 tun tříděné rudy.

průmět pater do vrstevnicové mapy

dobový snímek vyhledávání radioaktivního zrudnění

dobový snímek ve štole č.2 .
v roce 1962

Ruda
V prvních letech těžby na Zálesí se produkovala tzv. „tříděná ruda“. Těžilo se kvalitní zrudnění v žilách výstupkovou metodou dobývání. Ruda se ručně třídila od hlušiny přímo po odstřelu a ukládala do pytlů nebo do beden po 20kg. Méně kvalitní kusy rudy se vyvážely na haldu s hlušinou. Později, když se vybudovaly nové technologie pro třídění a chemické zpracování rudy, těžily se i méně kvalitní polohy rudních těles metodou příčné otevřené komory, tím se všechen vytěžený materiál vyvážel na radiometrickou třídičku u štoly č.3., kde se automatickým systémem na běžícím pásu oddělovaly kusy horniny vykazující vyšší míru radiace od hlušiny. Takto vytříděná ruda se odvážela nákladními auty na nádraží v Javorníku a převážela se k dalšímu zpracování na chemický koncentrát uranu do nově vybudovaného závodu MAPE Mydlovary v jižních Čechách. Po ukončení těžby v podzemí byla ještě celá hlavní halda hlušiny u štoly 3. ještě jednou přetříděna na radiometrické třídičce za účelem vytřídění chudých rud, které se v počátcích těžby vyvážely na haldu.

Metoda dobývání v komoře na
rudním tělese Gábor v Zálesí

velikost videa 2,6 MB

Video ukázka měření radioaktivního záření vzorku smolince radiometrem RBGT-62

Uranová ruda – smolinec - z haldy v Zálesí (velikost 4cm)

Radiometr (dozimetr), používaný horníky k vyhledávání a třídění rudy během těžby v Zálesí.Uvnitř rukojeti je v hliníkovém pouzdře uzavřena tzv. Geiger-Müllerova trubice detekující průlet částic gama záření. Trubice je napájená dvěma destičkovými bateriemi 2x225V=500V při velmi malém odběru proudu (řádově miliampéry). Každý průlet částic je signalizován ve sluchátkách akusticky (prasknutím) a dle frekvence praskání horník odhaduje kvalitu a mocnost zrudnění. Na povrchu je za normální podmínek vlivem kosmického gama záření frekvence průletu částic cca 1x za sekundu a vzorek smolince z hlady detekuje přibližně 2000x za sekundu (120 tis. rozp/min.cm2).

Doprava
Horizontální dopravu v dole zajišťovaly akumulátorové lokomotivy, pro které byla na každém patře (uvnitř nebo i venku) zřízena remíza s dobíjecí stanicí. K vertikální dopravě byly vyraženy mezi patry a po žílách svislé nebo šikmé komíny. Komíny byly rozdělené dřevěným bedněním na jednotlivá oddělení podle účelu. Bylo to např. lezné oddělení vystrojené žebříky, technologické oddělení (kabely, potrubí), oddělení pro dopravu dlouhého materiálu (výdřeva, potrubí) pomocí vrátku a především sypné komíny pro dopravu hlušiny a rudy na nižší patra do vozíků. Některé komíny s lezným oddělením vycházely až na povrch a byly označeny jako úniková cesta.

Větrání
Větrání bylo zpočátku přirozené „gravitační“ pomocí štol a komínů ústících na povrch. Až po vyražení 4. a 5. patra bylo tyto potřeba odvětrávat nuceně pomocí ventilátorů. Hlavní ventilátor byl pak osazen na na jednom z komínů.

Povrch
Na povrchu se nacházelo několik provozních budov. Silnici na Zálesí přehrazovala (v místě dnešního výtoku důlních vod) závora s vrátnicí. V pravo ve svahu byla bývalá stodola adaptovaná na zámečnickou dílnu, vedle stála dřevěná bouda s šatnami a úmývárnou a další bouda jako ošetřovna. Vše bylo vytápěno parolokomotivou. V chalupě č.p. XX byla provizorně elektrodílna a lampovna, v protější chalupě č.p. XX bylo sídlo skupiny vrtného průzkumu „kutaček“, kancelář ředitele, účtárna a geologové. V roce 1963 se postavila nová provozní budova u „trojky“, do které se následně přestěhoval celý povrchový provoz dolu. Zajímavostí je, že přívod elektrické energie byl realizován z Polské strany, protože silový přívod z Javorníku nebyl schopen pokrýt energeticky náročný provoz.

Nový provozní objekt postavený v roce 1963, do kterého se přestěhovaly z okolních chalup a stodol kanceláře, šatna, známkovna, lampovna, kotelna a dílny zámečníků a elektrikářů

Opuštěná roubená chalupa po Němcích byla využita v počátcích těžby jako lampovna a elektrodílna

bývalá remíza mašin - akumulátorovna při štole č.1.

Výtok důlních vod pod haldou štoly č.3. Někde v těchto místech byla přes silnici závora a vrátnice. Vpravo ve svahu u cesty byla původní provizorní zámečnická dílna, šatna a ošetřovna.

lesní cesta od štoly č.2. – chalupa vlevo sloužila zpočátku jako lampovna a elektrodílna, chalupa vpravo bylo sídlo skupiny vrtného průzkumu a dočasně i kanceláře vedení dolu.

Likvidace
Důl byl zlikvidován po vytěžení všech bilančních zásob v roce 1968 tzv. „likvidační partou“. Z podzemí se nejprve „vyrabovaly“ všechny recyklovatelné kovy. Následně se zakládkou a odstřelením znepřístupnily štoly a do „trojky“ bylo položeno odvodňovací potrubí. Komíny se zajišťovaly železobetonovým povalem nebo se zasypaly materiálem z haldy. Halda byla postupně rozvezena.

Fotografie z uranového dolu v Zálesí

vchod do muničního skladu, za plechovými dveřmi následuje 4x zalomená bezpečnostní chodba ke kobkám s trhavinamimuniční skladiště, koleje jdou rovně ke kobkám s uloženými trhavinami, vpravo dveře do místnosti s rozbuškamitabule s aktuálním přehledem uskladněných trhavin.  STAV DNE …196…, SMĚNA:1… PERUNIT……kg, PERMONEX…kg PERMONÁL…kg ROZBUŠKY……ks místnost s rozbuškami v muničním skladišti, dveře s vydávacím okénkem, v pozadí regály na rozbušky, vpředu podvozek z důlního vozíkupřenosný suchý záchod, víko a prkýnko chybí, k záchodu patřila také krabice s chlorovaným vápnem muniční skladištětzv. blechárna, místnost pro odpočinek a svačinuprůzkumný překop na konci druhého patracedule Úniková cesta u jednoho z lezných komínů na povrch
počáteční úsek štoly č.2. bez výztužepokračování štoly č.2. s dřevěnou výztuží a hlušinovým sýpem z dobývkyjedna z křižovatek s dřevěnou výztužíprvní hlušinový sýp ve štole č.2v pozadí dřevěná konstrukce jednoho z mnoha komínů se sypným a lezným oddělenímmalá vytěžená komora mezi prvním a druhým patremmalá vytěžená komora na 2. patřeúpadní chodba mezi 1. a 2. patrem, nad dřevěným povalem je vytěžená komorapohled do vytěžené komory mezi 1. a 2. patrem, v popředí "necičky" na nabírání rudy
lezný komín z 2.patra na 1.patro, pohled odspodulezný komín z 2.patra na 1.patro, vyústění na prvním patředřevěná bedna na ukládání jádra z průzkumných vrtůkolečko na ohlubni sypného komínu. Příklad, jak se dopravovala přebraná ruda k sypnému komínu a na nižší patro do vozíku.jeden ze závalů na 1. patřepočátek nedoražené šikmé dovrchní chodby na prvním patřechodby na 1.patře, v pozadí přepážka s větrnými dveřmi pro regulaci větrných proudůchodby na 1.patře, v pozadí přepážka s větrnými dveřmi pro regulaci větrných proudůplíseň vodní tulipán

Medaile, vyznamenání, průkazy

Zde zobrazené pamětní medaile, vyznamenání a odznaky získali pánové Josef Matuška a Stanislav Navrátil z Javorníka za svou kvalitní a obětavou práci v náročných podmínkách uranového dolu Zálesí v letech 1957-68. Na vyznamenáních figuruje podnik "Geologický Průzkum Uranového Průmyslu n.p.", který prováděl průzkum a otvírku ložiska. Dále jsou to medaile od těžebního podniku "Jáchymovské Doly, n.p. Rožná" (Dolní Rožínka), kam byl organizačně podřízen důl "Javorník-Zálesí" během těžby.

Čestné uznání za vzorné plnění úkolů při výstavbě naší vlastiNejlepšímu pracovníku v oboruHornictví je hrdinná a čestná práceMedaile Uranové doly Dolní RožínkaVyznamenání za pracovní obětavostVyznamenání za pracovní věrnostČestný odznak ČSMČSUPNejlepší pracovník
OdznakyRožná 1959-65Vyznamenání za pracovní obětavost

Rudní výskyt Jelení Vrch a Bílá Voda

S ložiskem Zálesí byly současně hornickým způsobem prozkoumávány a v malé míře i těženy rudní výskyty Jelení Vrch a Bílá Voda. Rudní výskyt Jelení Vrch byl otevřen třemi průzkumnými štolami v roce 1958. Současně s průzkumnými pracemi probíhala také těžba v letech 1959-1964 s celkovým množstvím likvidovaného (vytěžené i odepsané zásoby) kovu uranu 11,9 t. V Bílé Vodě se uskutečnil pouze průzkum jednou štolou s několika průzkumnými rozrážkami v letech 1958-1963.
Odvaly a zlikvidované ústí štol na obou lokalitách jsou dodnes v terénu dobře patrné.

rozsah průzkumných prací na ložisku Jelen

mapa důlních děl Jelen-Bílá Voda


  © 2001 - 2017   RYCHLEBY.CZ  |  Licenční podmínky 5 217 743 / 1 272 620    |     Dostupnost webu: 99.98%